Bitva o Guadalcanal

Bitva o Guadalcanal
	konflikt: Válka v Tichomoří
	Námořní pěšáci z 2. divize námořní pěchoty odpočívají během přesunu na Guadalcanalu, listopad 1942
Trvání	7. srpna, 1942 – 9. února, 1943
Místo	Guadalcanal, Šalomounovy ostrovy
Souřadnice	9°25′41″ j. š., 160°3′17″ v. d.
Výsledek	vítězství Spojenců
Strany
USA; Austrálie; Nový Zéland; Britské impérium; Tonga; Fidži	Japonsko
Velitelé
Alexander Vandegrift; Robert Ghormley; William Halsey, Jr.; Alexander Patch; Richmond K. Turner; Frank Jack Fletcher; Victor Crutchley	Harukiči Hjakutake; Isoroku Jamamoto; Nišizo Cukahara; Džiniči Kusaka; Hitoši Imamura
Síla
60 000 (pozemní jednotky)	36 200 (pozemní jednotky)
Ztráty
1 768 mrtvých (pozemní),; 4 911 mrtvých (námořnictvo),; 420 mrtvých (letectvo),; 4 zajatci,; 29 lodí potopeno,; 615 letadel	24 600–25 600 mrtvých (pozemní),; 3 543 mrtvých (námořnictvo),; 1 200 mrtvých (letectvo),; 1 000 zajatců,; 38 lodí potopeno,; 683–880 letadel
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva o Guadalcanal probíhala ve dnech 7. srpna 1942 až do 9. února 1943 a stala se jednou z nejdůležitějších bitev druhé světové války svedených v Tichomoří. Uskutečnila se v oblasti ostrova Guadalcanal, patřícího do souostroví Šalomounových ostrovů.

Bitva byla svedena mezi silami Spojenců, především Spojených států, a japonskou císařskou armádou a císařským námořnictvem na zemi, na moři a ve vzduchu. Skončila vítězstvím Spojenců, které bylo, spolu s vítězstvím v bitvě u Midway, počátečním krokem ke zdolání dočasné japonské hegemonie v Asii a v Tichém oceánu. Tato bitva byla současně první velkou ofenzívou Spojenců proti Japonskému císařství. Bojištěm byly kromě samotného ostrova Guadalcanal také okolní vody a ostrovy v jižních Šalomounových ostrovech.

Spojenecká vojska, složená hlavně z jednotek námořní pěchoty Spojených států (USMC), zahájila ráno 7. srpna 1942 vyloďování na ostrov Guadalcanal a sousední ostrovy Tulagi, Gavutu a Tanambogo, aby zabránila trvalému použití Guadalcanalu Japonci. Ti zde stavěli vojenské letiště s cílem ohrozit zásobovací trasy mezi USA a Austrálií. Spojenci též potřebovali tento ostrov pro svůj další postup. Vylodění Spojenců Japonce překvapilo, takže v první fázi Spojenci rychle dosáhli velkých úspěchů. Mimo jiné obsadili nedostavěné letiště, později pojmenované Hendersonovo. Nakonec v oblasti proběhly tři hlavní pozemní souboje, pět velkých námořních bitev a několik vzdušných soubojů. V prosinci roku 1942 ukončili Japonci svoje další pokusy o znovuovládnutí ostrova, své jednotky evakuovali a přenechali ostrov Spojencům. Definitivně skončila bitva o Guadalcanal 7. února 1943. Byla velkým a důležitým vítězstvím Spojenců a ukázala, že nad Japonci je možno zvítězit i v džungli, kde se do té doby zdáli být neporazitelní.

↑ Zimmerman, The Guadalcanal Campaign, p. 173–175 dokumenty o účasti obyvatel Šalomounových ostrovů v kampani - Guadalcanal a zbytek Šalomounových ostrovů byly pod britsko-australskou politickou kontrolou běhm války .
↑ Vava'u Press Ltd, Matangi Tonga Online, 2006 uvádí, že 28 vojáků z Tongy bojovalo u Guadalcanalu, 2 v boji padli. Archivováno 7. 4. 2020 na Wayback Machine.
↑ Jersey, p. 356–358. V závěru kampaně Američanům asistovala komanda z Fidži pod vedením důstojníků z Novozélandských expedičních jednotek.
↑ Frank, Guadalcanal, p. 57, 619–621; and Rottman, Japanese Army, p. 64. Přibližně 20 000 amerických mariňáků a 40 000 vojáků bylo na Guadalcanalu nasazeno v různé době v průběhu kampaně
↑ Rottman, Japanese Army, p. 65. 31 400 vojáků císařské armády a 4 800 vojáků námořnictva bylo na Guadalcanalu nasazeno v době kampaně. Jersey tvrdí, že bylo na Guadalcanal posláno cca 50 000 vojáků a většina z původní posádky o počtu 1 000–2 000 mužů byla úspěšně evakuována v listopadu a prosinci 1942 loděmi Tokijského expresu (Jersey, p. 348–350).
↑ Frank, Guadalcanal, p. 598–618; and Lundstrom, Guadalcanal campaign, p. 456. Počty zahrnují osoby zabité jakýmikoli příčinami včetně boje, nemocí a nehod. Čtyři členové leteckých posádek byli Japonci zajati během bitvy u ostrovů Santa Cruz a zajetí přežili. Neznámý počet dalších amerických členů pozemních, námořních a leteckých jednotek byl během kampaně podle japonských záznamů japonskými silami zajat, ale zajetí nepřežil a doba a způsob většiny úmrtí není znám (Jersey, p. 346, 449). Zajaté japonské dokumenty odhalily, že dva zajatí průzkumníci námořní pěchoty byli přivázání ke stromu a podrobeni vivisekci.
↑ Frank, Guadalcanal, p. 598–618; and Rottman, Japanese Army, p. 65. Počty zahrnují osoby zabité všemi příčinami, včetně boje, nemoci a nehod. Cca 9 000 zemřelo na nemoci. Většina zajatého personálu byli korejští dělníci přiřazení k japonským námořním stavebním oddílům. Potopené lodě zahrnují válečné a „velké“ pomocné lodě. Zničené letouny zahrnují jak bojové, tak i provozní ztráty.

[1] Zimmerman, The Guadalcanal Campaign, p. 173–175 dokumenty o účasti obyvatel Šalomounových ostrovů v kampani - Guadalcanal a zbytek Šalomounových ostrovů byly pod britsko-australskou politickou kontrolou běhm války .

[2] Vava'u Press Ltd, Matangi Tonga Online, 2006 uvádí, že 28 vojáků z Tongy bojovalo u Guadalcanalu, 2 v boji padli. Archivováno 7. 4. 2020 na Wayback Machine.

[3] Jersey, p. 356–358. V závěru kampaně Američanům asistovala komanda z Fidži pod vedením důstojníků z Novozélandských expedičních jednotek.

[4] Frank, Guadalcanal, p. 57, 619–621; and Rottman, Japanese Army, p. 64. Přibližně 20 000 amerických mariňáků a 40 000 vojáků bylo na Guadalcanalu nasazeno v různé době v průběhu kampaně

[5] Rottman, Japanese Army, p. 65. 31 400 vojáků císařské armády a 4 800 vojáků námořnictva bylo na Guadalcanalu nasazeno v době kampaně. Jersey tvrdí, že bylo na Guadalcanal posláno cca 50 000 vojáků a většina z původní posádky o počtu 1 000–2 000 mužů byla úspěšně evakuována v listopadu a prosinci 1942 loděmi Tokijského expresu (Jersey, p. 348–350).

[6] Frank, Guadalcanal, p. 598–618; and Lundstrom, Guadalcanal campaign, p. 456. Počty zahrnují osoby zabité jakýmikoli příčinami včetně boje, nemocí a nehod. Čtyři členové leteckých posádek byli Japonci zajati během bitvy u ostrovů Santa Cruz a zajetí přežili. Neznámý počet dalších amerických členů pozemních, námořních a leteckých jednotek byl během kampaně podle japonských záznamů japonskými silami zajat, ale zajetí nepřežil a doba a způsob většiny úmrtí není znám (Jersey, p. 346, 449). Zajaté japonské dokumenty odhalily, že dva zajatí průzkumníci námořní pěchoty byli přivázání ke stromu a podrobeni vivisekci.

[7] Frank, Guadalcanal, p. 598–618; and Rottman, Japanese Army, p. 65. Počty zahrnují osoby zabité všemi příčinami, včetně boje, nemoci a nehod. Cca 9 000 zemřelo na nemoci. Většina zajatého personálu byli korejští dělníci přiřazení k japonským námořním stavebním oddílům. Potopené lodě zahrnují válečné a „velké“ pomocné lodě. Zničené letouny zahrnují jak bojové, tak i provozní ztráty.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]